Paleta kurzistů, kteří se rozhodli horoškolu pod naším vedením absolvovat, byla a je velmi pestrá. Do kurzu se přihlásili jak úplní začátečníci, kteří byli do té doby jen párkrát na umělce, tak jedinci, kteří lezení na stěně i skalách praktikují a chtějí se jen zdokonalit a přiučit něco nového. Horoškola do svých řad přilákala i lezce, kteří si chtějí oživit své znalosti z let dávno dávno minulých. Ukázalo se ovšem, že oprašovat lezecké zkušenosti třeba po dvaceti letech, nemusí být úplně jednoduché, takže se nám vytvořila i kategorie falešných začátečníků, kteří velmi rychle chápou, jen je třeba je do začátku trochu nakopnout :-)

Program celé horoškoly je tématicky rozdělen do čtyř bloků a to na část na lezecké stěně, zdravovědu, skalní lezení a hory. První dva bloky máme víceméně zdárně za sebou. Část na umělce jsme absovovali na nové stěně ve sportovní hale na Cukrovaru v Kralupech.  Společně jsme se probrali úplnými začátky lezení, jištění, vyvádění cest, až po nácvik vybudování štandu a slaňování. Zvládli jsme si ujasnit i takové maličkosti jako třeba, že při lezení používáme lano, nikoliv provaz nebo šňůru, že si oblékáme sedák a ne podsedák, a že pokud lezci v cestě tzv. dojde, natečou mu pepky a chce si odpočinout, je dobré, aby ho parťák dobral a ne přibral nebo přitáhl :-)

Druhou částí, zdravovědou, nás provedla zkušená lékařka z oddělení JIP roudnické nemocnice, Jaruška Márová. Všichni pevně věříme, že informace, které jsme od ní z hlediska první pomoci a řešení krizových situací při lezení získali, nebudeme muset nikdy v praxi využít. A pokud náhodu ano, pak jedině s absolutní jistotou a dobrým koncem.

Třetí část horoškoly, skalní lezení, jsme nakrojili zatím jen hodně okrajově a to pokusem o prověření dosud nasbíraných zkušeností horoškoláků přímo na skále v Úněticích. Počasí nás do poslední chvíle nechávalo na vážkách, jestli vyrazit opravdu ven nebo ještě jednou využít kralupskou umělku. Nakonec to vyšlo, nepršelo, sluníčko docela svítilo a občas i hřálo. Dámská část horoškoláků se poctivě navlékla do alespoň tří izolačních vrstev oblečení a společně s ostatními se sešla v neděli 25.3. chvíli po obědě na samém začátku Tichého údolí. Odtud jsme vyrazili lézt na Holý vrch známým jako Holas.Cílem zkoušky bylo vylézt na prvním konci lana jednoduchou cestu s názvem Hřebenovka, zaštandovat, dobrat parťáka a tím si prověřit, jestli jsme do nich základní lezecké dovednosti během hodin na umělce dostatečně srozumitelně natloukli. Ukázalo se, že i docela joooo! Šlo jim to náramně, nabité zkušenosti zúročili opravdu do jednoho a první pomoc potřeba nebyla ️. Sem tam sice nebylo vše na 100%, k vidění byl i nějaký ten morálový zásek a pomotané lano, ale v podstatě jediná zásadní věc, na které musíme pro příště opravdu zapracovat, je čas. Lezecké tempo začátečníků, falešných začátečníků i těch ostatních v kombinac i s drkotajícími zuby z toho, že to vše nějak dlouho v počtu 8 lidí trvá, totiž nebylo zrovna závratné. Pochopit se to ale dá a vylepšit do přístě určitě taky. Jako třešnička na dortu čekalo na všechny po vylezení skalní cesty a přezkoušení z nutných lezeckých dovedností slanění zpět na zem. Někteří to měli skutečně jako tu zmíněnou třešničku a slanění si doslova užili, jiní s tím sice trochu bojovali,ale nakonec to všichni zvládli a dostali se bezpečně zpět na zem.

Další akce na skalách v rámci horoškoly je v plánu na druhou půlku dubna, kdy chceme vyrazit na sportovky do Alkazaru a dál trénovat na lezení vícedélkových cest, které nás pak čekají ve Vysokých Tatrách a Alpách. Těšíme se, že přijedou pilně potrénovat všichni horoškoláci, a že se možná někdo z nich pak podělí o svůj pohled na další setkání se skálou v rámci tohoto blogu :-)

Hoře zdar.

Venca